Sedím za sklem a pozoruji sehranou symfonii pro čtyři ruce a operační nástroje.

Skalpel proniká do těla mé ženy.

Ruce doktorů sahají do rány pro naši dceru.

Je tak malá, že ji ani nevidím.

Sestřičky ji balí do plen.

Spěchají s ní do inkubátoru.

Když procházejí kolem mne, zahlédnu ručičku.

Ručičku velikou jako můj ukazováček.

A pak se ozve pláč. Pláč naší Barunky.

Z očí se mi řinou slzy, a já se jim nebráním….